DVD - Hudba 85

Toto DVD je prvním vydáním „dokumentárního hudebně zábavného filmu", který vznikal v amatérských podmínkách v roce 1985. Zachycuje hudbu, jaká se tehdy hrála po pražských rockových klubech, v předměstských klubech jako byly Chmelnice, Opatov či Rokoska. Obrázky ze života kluků a holek z Prahy (a taky z Teplic a z Kolína) možná mezi řádky napovídají! něco obecnějšího o životě jedné generace, o společných tužbách, iluzích a deziluzích, o marnosti a absurditě tehdejšího okolního světa a hlavně o ironii a srandě, která to všechno provázela...
Východiskem byl punkový vzdor vůči nepřátelské realitě, a ten místy přecházel v novoromantickou melancholii a místy v únik do chlácholivě barevných končin houpavého reggae. Jindy utíkali k minimalistickým, tvrdošíjně opakovaným figurám nebo k industriálním zvukům rozpadlých domů a nelítostných sídlišť. Řada muzikantů vzešla z okruhu výtvarného umění a vlastně jen malovala či kreslila zvukovými prostředky.
Jedno měli všichni společné: byli hudebními amatéry v tom nejvlastnějším slova smyslu (amo = miluji). Hudba jim byla láskou, životním stylem, zábavou. Rozhodně ne prostředkem k výdělku a živobytí nebo dokonce ke zbohatnutí.
Pokud nebyli ještě studenty, pracovali často jako noční hlídači, vrátní, topiči, zeměměřiči či sekretářky, aby mohli celý svůj volný čas věnovali hudbě. Ač technická stránka koncertů (a tím spíše nahrávek) nemohla být nejkvalitnější, neboť narážela na nemilosrdné finanční limity, přesto byla muzika těchto amatérů o tolik zajímavější a pravdivější než běžná dobová produkce československého rozhlasu, televize a gramofonových vydavatelství.
„TOČILI JSME NA PROŠLÝ MATERIÁL"
V oněch temných dobách let 1983-85, kdy se v jediném hudebním časopise Melodie či v Televizním klubu mladých objevovaly „jakorockové" kapely typu Turbo, Centrum, Karamel, kdy mladí lidé na diskotékách tančili na cukrkandlové oblbo-Iváky italského modelu disco music a kdy se pořadatelé koncertů báli výrazů „rock" la „nová vlna" jako čert kříže, by nestranný pozorovatel asi nabyl dojmu, že bigbít le v Československu nejspíš definitivně ztracen. Pokud by se ovšem vykašlal na piinisterstvem kultury a vnitra přísně kontrolované oficiální kanály a vypravil se do nižších kulturních pater, možná by si připadal jako v Jiříkově vidění. Spatřil by mnoho nových mladých souborů, hrajících nespočet různých stylů, do toho divadelní a výtvarné performance, koncerty a výstavy v klubech, hospodách, stodolách, Soukromí i pod širým nebem. Film Hudba 85 vlastně představuje jen malý výsek této scény. Kolik takových kapel bylo například v Brně (Ještě jsme se nedohodli, Odvážní Bobříci, Pro pocit jistoty, E!, Z kopce)!
I Někdy v roce 1984 se tři filmoví a hudební nadšenci Lexa Guha, Vladislav Burda M Petr Ryba pod tlakem pogromu na českou novou vlnu rozhodli, že by bylo třeba lachytit na film koncerty některých rockových skupin, u nichž se nevědělo, jestli leště někdy vůbec budou moct zahrát. „Točili jsme na prošlý materiál, něco jsme sehnali načerno přímo na Kavkách, brali jsme i zbytky, co nikdo nechtěl," říká § seriálu Bigbít Lexa Guha. „Byla to zoufalá snaha zachytit a uchovat něco, co každým okamžikem mohlo přestat existovat. Nakonec jsme natočili asi dvanáct kapel w pak jsme to stopli v okamžiku, kdy začali svazáci organizovat Rockfesty."
I Aleš Opekar a Petr Hrabalik, říjen 2005